Velký obrat
S Evou jsme začaly jezdit ven a já se začala učit. Byla jsem najednou plná elánu a u koní bych byla nejradši pořád. Do té doby jsem se jen plácala v sedle a nevěděla nic.
Ale člověk se pořád učí a tak jsem začala...
Jednou na jízdárně jsem si hezky klusala pracovním klusem, když najednou koukám, že ležíme na zemi. Já i kůň. Horší bylo, že jsem měla nohu pořád pod ním. Aaron se nechtěl vůbec zvednout a naopak se začal navalovat na mojí nohu s tím, že když už leží, tak se rovnou vyválí. To už jsem ho tlačila do zad.... Vstal a já taky, ale bolela mě celá noha. Ale chodila jsem. Jednou mi jedna kamarádka řekla, že z westernovýho sedla se nepadá, že jedině s koněm... Tak jsme to dodrželi.
Za nedlouho jsem si začala po dohodě s kamarádkou půjčovat její anglické sedlo a jezdila v něm. První den jsem měla pocit, že z toho spadnu, ale rychle jsem se v sedle usadila a bylo to. Westernové sedlo už jsem jen vídala v sedlovně a netrvalo dlouho, kdy se rozhodlo o jeho prodeji. Eva, která se mi hodně věnuje a učí mě, mi řekla, že by s Aaronem dělala drezuru...