Naše začátky
Co děláme?
Nejdřív bych chtěla začít tím, co jsme dělali a jak vůbec vypadala naše cesta. Byla hodně klikatá. Když se Aaron narodil a byl už můj, snažila jsem najít to nejlepší, co by ho bavilo, a čemu by jsme se mohli jednou věnovat. Jenže ono to vůbec nebylo tak jednoduché, jak to ze začátku vypadalo.
Tak jako každé jiné hříbě, i Aaron se musel naučit zvedat nohy, nechat se v klidu vyčistit, ale také následovat člověka, který ho vede a zůstat v klidu stát, když je uvázaný.
To všechno byla velká výzva... A tak jsem se do toho pustila. Během krátké doby s pomocí veliké hromady trpělivosti, jsme to dokázali. Když byli Aaronovi dva měsíce, chodili jsme spolu bez jeho mámy na procházky do lesa... Bylo to něco skvělýho.A zároveň i zvláštního. Bez jakéhokoliv odporu prostě šel. Aaron se své mámy celkem moc nedržel.Ona zřejmě neměla dostatek mléka nebo spíše nějaký zdravotní problém, protože při Aaronovo snaze pít kopala a kousala do zdi a do všeho co bylo poblíž. Víc to rozvádět snad ani nechci. Ale vím, že to byla hlavně lidská chyba, že se o její stav nikdo moc nezajímal. Aaron byl zvědavý a zajímalo ho opravdu vše.
Když mu byli čtyři měsíce, zemřela mu máma. Bylo mi ho moc líto, ale nějak to překonal.Myslím, že ho to i nějak poznamenalo. Neměl dostatek mateřského mléka a jiných věcí... i mateřské lásky...
Pár dní na to, jsem ho přestěhovala do jiné stáje. Byla to dostihová stáj a její majitel se v koních vyznal a to hlavně v krmení.... Tak Aaron našel nové kamarády. Sice neměl své vrstevníky, ale tihle koně byli opravdu rychlí a tak se Aaron mohl dostatečně vyběhat. A dokonce jeden z těch koní se Aarika ujal a byl to jeho největší kamarád.
V této stáji jsme byli do Aaronových dvou let a něco.
Majitel stáje nakonec koupil bývalý kravín nedaleko Českých Budějovic a tak jsme se stěhovali s ním. Aaron tam spokojeně rostl a já mohla jezdit na dostihových koních.
S Aaronem jsem začala pracovat podle metody PNH a myslím, že ho to bavilo a je to celkem vychovaný koník. Z tohoto období nemám žádné fotky...
Po druhém roce jsem nechala Aarona vykastrovat vstoje a koník byl v pohodě.Musela jsem. Už hodně zlobil a protože do stáje chodili i děti, které se o koně starali v nepřítomnosti majitele, tak i nebezpečné.
Já osobně jsem s ním neměla žádný velký problém coby s hřebcem.
Bohužel jsme se ve stáji nepohodli, a tak jsem s koníkem odešla jinam. Ale to už bude nový článek . I s fotečkama.